Existuje jeden Bůh. Je to náš Pán.

Přikázal nám nelhat, nepodvádět, nekrást a nezabíjet.

Chce, abychom každý den vykonali jeden dobrý skutek. Pokud je vykonán anonymně, je to velmi dobrý skutek.

Těchto pár věčných slov je Regulí pro nás všechny, kteří milujeme Boha.

Jsou to naše děti a ti, kteří se teprve narodí, kdo musí těmto slovům porozumět a tato slova slyšet každý den.

Duchovenstvo; Všichni duchovní se musí držet těchto věcných slov.

Dodržování těchto několika věcných přikázání nám pomůže získat Boží milost.

Pasáž I

Všichni se rodíme s duší. Bůh k nám skrze duši promlouvá.

Duše je při narození maličká a “nehotové dílo”. S přibývajícím věkem stárne i naše duše.

Někteří z nás instinktivně vědí, kdy k nám Bůh skrz naši duši promlouvá.

To je ta znalost, kterou předáváme dál; z rodičů na potomky.

Svými bližními jsme v době růstu a dospívání učeni o tom, že lhát je špatné, že podvádění a krádeže jsou ještě horší a že to jsou Boží zákony, které nám dal Mojžíš.

Rodiče, kteří milují Boha, své děti hned od narození učí několika slovům regule. Pro naši duši je to “každodenní chléb”. Každodenní život podle této regule nám dává jistotu, že vždycky ucítíme naši lásku k Bohu.

Matka novorozence má pro přípravu sebe devět měsíců. Učí se milovat bytost, kterou nevidí a po narození si se svým dítětem vytváří celoživotní pouto.

Těch devět měsíců je kromě samotného těhotenství pro duši dítěte zásadních. Matka, která to věděla, se rozhodla žít podle regule každý den. Bůh to ví a dítě se stalo příjemcem.

Devět měsíců vkládá do duše dítěte skutečnost, že jeho matka miluje Boha.

Může to trvat sto let než se celá realizace regule stane uctívanou náboženskou praxí. Jakkoliv to bude trvat, bude to cena zaplacená za to, že tato pravda se stane samozřejmou.

Bůh je Bůh. Je všemocný a všudypřítomný. Ví, že tento neocenitelný dar, který nám dává, je naší svobodnou vůlí. Milující Bůh procvičuje naše svobodné bytí a žití regule.

Vždy musíme k Bohu přijít se svobodnou vůlí.

Jak lze zahájit náboženskou praxí, kde kázání pojednávají o skutečných životních příbězích podle regule a o odhalování mnoha pokrytectví, která nám na cestě k jejímu žití klade moderní společnost?

Svobodná vůle, náš lidský mechanismus k tomu, abychom si mysleli, co chceme, přetrvala od prvopočátku. Některé vlády a společnosti se nám pokoušely naši svobodnou vůli sebrat. Kdykoliv k tomu dojde, nevyhnutelně to povede ke zničení regule…

Po určité období. Naše láska k Bohu je postavena na pilíři svobodné vůle. Dozvídáme se tyto pravdy a ty s námi zůstanou po celý život.

Milovat Boha znamená plnit jeho vůli. Budeme-li žít podle regule, můžeme žít v každém náboženství.

Pasáž II

Všechna náboženství po celém světě sdílejí společný znak – kazatelnu.

Kazatelna, bez ohledu na náboženství, slouží jako prostředník mezi Bohem a člověkem.

Všechny kazatelny na světě; desítky tisíc z nich, slouží jako „odrazový můstek“ k poznání Boha.

Některé z těchto kazatelen obhajují učení nenávisti a zabíjení nevinných. Ve skutečnosti se schovávají za Bohem a kážou zlo.

Tyto kazatelny musí taková ohnivá slova zastavit.

My všichni jsme Boží děti.

Pokud budou věřící vědět, že takové zlo nikdy nemůže pocházet od Boha, kazatelny budou nuceny toto zlo odstranit.

Vždy existovali vražední fanatici, kteří se schovávali za náboženství a přitom prosazovali zabíjení. Jejich organizace mají různá jména, ale všechny se snaží předat slovo Boží.

Ti, kteří tvrdí, že stojí za Bohem a přitom zabíjejí nevinné, nejsou nic jiného než barbaři. Vždycky to byli barbaři.

My všichni – včetně médií a náboženských vůdců – je musíme nazývat barbary a musíme je nazývat barbary do té doby, dokud nezůstanou sami, odhalení a odsouzení za zabíjení nevinných.

Jejich schopnost získávat nové členy by se stávala čím dál obtížnější a nakonec by byla nedosažitelnou.

Největší Boží dar pro nás je naše svobodná vůle; naše schopnost myslet uvnitř sebe.

Existují vlády a náboženství, které část svobodné vůle omezují. Milovat Boha svobodnou vůlí je základním kamenem dobře žitého života.